Roku 1971 se Yvona Wladislawičova nacházela na palubě jachty v Indickém oceánu. Loď se po explozi potopila a Yvona plavala – poháněna panickou hrůzou – o svůj život. Po zemi nebo jiných lodích nebylo daleko široko ani stopy a v oblasti, kde se loď potopila, byla spousta žraloků.

(Skutočný príbeh, poznámka HK.)

Následující historka ukazuje, že zvířata mají duši.

Roku 1971 se Yvona Wladislawičova nacházela na palubě jachty v Indickém oceánu. Loď se po explozi potopila a Yvona plavala – poháněna panickou hrůzou – o svůj život. Po zemi nebo jiných lodích nebylo daleko široko ani stopy a v oblasti, kde se loď potopila, byla spousta žraloků.

Šance na přežití byly nulové, kdyby nezasáhli tři delfíni.

Jeden plaval pod jejím tělem na vodní hladině, takže si mohla sednout na jeho trup, druzí dva plavali v kruzích okolo nich, aby udržovali žraloky v bezpečné vzdálenosti. Tímto způsobem doprovázeli delfíni Yvonu na otevřeném moři přes 320 km a poté jí vysadili na jedné bóji. Krátce nato připlula loď a vzala úplně vyčerpanou Yvonu na palubu.

Může existovat něco většího a vznešenějšího, než byl tento nesobecký čin záchrany jiného života?

Z knihy Výživa pro člověka a Zemi od Christiana Opitza