Reakcia náčelníka kmeňa Duwašimov Seattla z roku 1854 na výzvu prezidenta Spojených štátov amerických Franklina Pierca na odkúpenie pôdy.

Když byli indiáni kmenem snů, domnívali se, že jejich zem a jejich myšlenky jsou nedělitelné…

Velký Náčelník nám oznamuje, že si přeje koupit naši zem. Náčelník nám posílá slova přátelství a dobré vůle. Je to od něho velice přátelské, neboť víme, že on nepotřebuje naše přátelství. Ale my poděkujeme za jeho nabídku, neboť víme, že když neprodáme, bílý muž může přijít se zbraněmi a zabere naši zem.

Jak může někdo koupit či prodat oblohu, teplo země? Taková představa je nám cizí. Jestliže nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak ji můžete od nás kupovat? Rozmyslíme se. Co řekne náčelník Seattle, na to se může náčelník z Washingtonu spolehnout, jako se může spolehnout na stálé střídání ročních období. Moje slova jsou jako hvězdy, ty se nikdy nerozplynou.

Každá část této země je mému lidu posvátná. Každá třpytící jehlice jedle, každý písčitý břeh, každý mlhavý opar v temném lese, každá mýtina, všechen bzučící hmyz je posvátný v myšlenkách a zkušenostech mého lidu. Míza, která proudí ve stromech, nosí vzpomínky rudého muže.

Mrtví bílého muže zapomínají na zemi svého narození, když odcházejí putovat mezi hvězdy. Naši mrtví nikdy nezapomenou na tuto překrásnou zemi, která je jako matka rudého muže. My jsme částí země a ona je částí nás.

Voňavé květiny jsou naše sestry, srnec, kůň, velký orel – jsou našimi bratry. Skalnaté výšiny hor, šťavnaté louky, teplo těla koníka ponyho, člověk – všichni jsme jednoho rodu.

Jestliže nám Velký Náčelník z Washingtonu oznamuje, že chce koupit naši zemi, žádá od nás příliš mnoho. Velký Náčelník nám sděluje, že nám přidělí místo, kde budeme moci pohodlně a podle sebe žít.

On bude naším otcem a my budeme jeho děti.

Ale může se toto stát? Bůh miluje váš lid a opustil své rudé děti. Posílá stroje, aby pomáhaly bílému muži při práci a staví pro něj vesnice. Dělá váš lid stále silnějším, den co den. Brzy bude vaše země přelidněna jako řeky po velkém prudkém dešti.

Ne, my jsme různých ras. Naše děti si nehrají společně a naši staří si vyprávějí jiné historky. Váš Bůh to má s vámi dobře promyšleno a my jsme sirotci. Promyslíme vaši nabídku koupit naši zemi. Ale nebude to lehké, neboť naše zem je nám svatá.

Třpytící se voda, která proudí v potocích a řekách, není jen pouhá voda, nýbrž krví našich předků. Pokud Vám prodáme naši zem, musíte mít na paměti, že je svatá, musíte to učit své děti, musíte je učit, že každý letmý záblesk v průzračné vodě jezer nám vypráví o událostech a vzpomínkách ze života mých lidí.

Rudý muž stále ustupuje před rozpínavostí bílého muže, jako ranní mlha v horách utíká před ranním sluncem. Ale popel našich předků je svatý, jejich hroby jsou svatou půdou, a tak tyto kopce, tyto stromy, tato část země je nám zaslíbená. Víme, že nám bílý muž nerozumí. Pro něho je jeden kus země stejný jako každý jiný, protože on je cizinec, který přichází v noci a bere si, co chce. Země není jeho bratrem, nýbrž nepřítelem, a když ji dobude, hned postupuje zase vpřed. Opouští hroby svých otců a nestará se o ně. Považuje svou matku zemi a jejího bratra nebe za věci ke kupování a drancování, obchoduje s nimi jako s ovčími kůžemi nebo zářivými perlami. Jeho chtíč ničí zemi a zanechává za sebou jen pustinu.

Naše způsoby jsou jiné než ty vaše. Pohled na vaše města způsobuje bolest očím rudého muže. Možná je to proto, že rudý muž je divoch a nerozumí tomu. Ve městech bílého muže nenalezneš žádný klid. Není zde žádné místo, kde je možno naslouchat rozvíjejícím se mladým lístkům nebo šelestu hmyzích křídel či nočnímu zpěvu žab u rybníka. Jsem rudý muž a nerozumím tomu.

Indiáni dávají přednost lahodnému zvuku větru, který se prohání po hladině rybníka, a vzduchu samotnému, pročištěnému poledním deštěm a nasycenému vůní borovic. Vzduch je rudému muži vzácný, neboť vše dýchá společně – zvíře, strom, člověk, všichni dýcháme jeden vzduch. Zdá se, že si bílý muž nevšiml vzduchu, jež dýchá. Připomíná člověka, který již po mnoho dní umírá a nevnímá žádný zápach.

Ale pokud vám prodáme naši zem, nesmíte zapomenout, že náš vzduch je vzácný, že se dělí o svou sílu se vším životem a všemu životu slouží. Vzduch daroval našim rodičům první nádech a přijímá i jejich poslední vydechnutí. Vzduch musí obdařit životní silou i naše děti. A tak jestliže Vám prodáme naši zemi, musíte ji opatrovat a chránit pro ni samu, protože je nám svatá. Pečujte o ni, jako o místo, kde i bílý muž může chodit a čichat vítr prosycený vůní lučních květů.

Uvážíme tedy nabídku prodat naši zemi a budeme s ní souhlasit pod jednou podmínkou.

Bílý muž se musí chovat ke zvířatům jako ke svým bratrům. Viděl jsem v prérii tisíce mrtvých těl bizonů, které bílý muž postřílel z jedoucího vlaku a zanechal je tam. Jsem divoch a nerozumím, jak kouřící železný kůň může být důležitější než bizon, kterého my zabíjíme jen proto, abychom zůstali naživu. Co je člověk bez zvířat? Kdyby všechna zvířata vyhynula, zemřel by člověk na velkou osamělost ducha. Cokoliv se stane zvířatům, přihodí se brzy i člověku. Všechny věci jsou spojeny. Co se stane zemi, stane se i synům této země.

Musíte učit své děti, že země, po níž chodí, je popelem našich praotců. Aby měly úctu k zemi, řekněte svým dětem, že překypuje životem nám příbuzných tvorů. Učte děti, co my učíme naše děti: Země je naše matka. Co se stane zemi, to se stane i synům této země.

Země nepatří člověku, člověk patří zemi. Vše je spojeno, jako krev sjednocuje celou rodinu. Vše je spojeno. Cokoliv se přihodí zemi, přihodí se synům této země.

Člověk netká tkanivo života, je v něm pouze vláknem. Cokoliv učiní tkanivu, učiní sobě samému.

Ne, den a noc nemohou žít společně. Naši mrtví žijí dále v našich sladkých řekách země, vrací se s příchodem jara, je to jejich duše ve větru, která krouží nad povrchem rybníka.

Náčelník Seattle

(Viackrát som sa stretol s informáciou, že sa nejedná o autentický prejav, ale o scenár prírodovedeckého filmu. Tak či tak je skvelý. Či už vymyslený, alebo nie. Poznámka HK.)

Zdroj: Digitální učební materiály [cz]