Na Vánoce, kdy se v první linii začali mezi sebou domlouvat Britové a Němci, přepadla zdeprimované vojáky slavnostní nálada a nad frontovou linií zavládlo od rána podivné ticho…

To přerušila prakticky podél celé fronty konverzace mezi „znepřátelenými“ stranami. Nejprve se vojáci osmělovali, když na sebe ze zákopů křičeli a překládali si dotazy. „Pěkné Vánoce“, začalo znít mezi „znepřátelenými“ vojáky.

Na Vánoce, kdy se v první linii začali mezi sebou domlouvat Britové a Němci, přepadla zdeprimované vojáky slavnostní nálada a nad frontovou linií zavládlo od rána podivné ticho…

To přerušila prakticky podél celé fronty konverzace mezi „znepřátelenými“ stranami. Nejprve se vojáci osmělovali, když na sebe ze zákopů křičeli a překládali si dotazy. „Pěkné Vánoce“, začalo znít mezi „znepřátelenými“ vojáky.

Potom někdo z Němců donesl do anglických zákopů láhev vína, Angličané opětovali a donášeli puding. Jako „nemoc“ se rozšířila tato událost na více než polovinu přední linie „západní“ fronty…

Vojáci čekali, jak se zachovají nadřízení. Ti se přidali. Došlo k tomu, že nejprve si sjednali mír během Vánočního svátku, jako možnost odklizení těl obětí válečného šílenství.

Potom se započaly nejkurióznější Vánoční oslavy lidské historie…

Znepřátelené strany přestaly válku. Hrály se fotbalové turnaje, vyměňovaly vizitky, vznikala přátelství, zpívaly se písně a Bohoslužby podle stejné Bible se prováděly společně na obou stranách fronty…

Němci měli armádu převážně z řad „odvedenců“, Britové více profesionální, přesto vojáci začali stávku, přestali válčit a družili se mezi sebou.

Tato unikátní situace trvala dva dny, než se do situace zapojil vysoký britský armádní generál, který puzen svým zeleným mozkem, hlavně ale nenávistí, infantilitou a idiotií začal vojáky honit do „práce“.

Ale nepodařilo se mu to (!), tento nenávistný, zfanatizovaný stařec docílil pouze toho, že vojáci začali střílet do vzduchu, pod různými záminkami se ještě dva další dny vyhýbali „své“ práci…

Přestali se navzájem zabíjet ve zcela iracionálních jatkách, přestali podléhat zprostředkované komunikaci, svým sadistickým velitelům a společně oslavovali Vánoce…

Po prakticky čtyřech dnech podnes nezveřejňovaného příměří zpustili pod velkým tlakem nejvyšších „špiček“ armády střelbu ostřelovači.

Vojáci, kteří se dále navštěvovali v zákopech, kam si nosili dárky a chodili povídat se pro ně stali jednoduchým terčem. Ať už to byli provokatéři pro tuto událost, nebo prostě selhaly nervy, válka se znovu „rozběhla“.

Šlo se znovu do „práce“. Shodou okolností onen fanatický britský důstojník, který měl velký podíl na opětovném vyvolání válečného šílenství hned následující rok zavedl „své“ muže do nesmyslné bitvy, kde padla řada z těch, kteří prožili tyto popisované Vánoce a během dalšího roku milion mužů!

Příští rok se na stejném místě fronty vojáci snažili otevřít podobný akt rozumnosti a lásky, vymanit se z hysterie strojvůdců války a sjednat příměří.

Aby se to nepodařilo, přišly admirality obou stran z důmyslnými opatřeními od cenzury dopisů, (do té doby nebyla, vznikla jako reakce na fotografie z této události, které si našly cestu na stránky novin), přez tresty zastřelením za podobné pokusy o porušení „pracovní“ discipliny, ale hlavně zpustily válku plynem, který způsobil takové utrpení, že přehlušilo spolu s dalšími „opatřeními“ touhu po míru.

Zdroj: Matrix 2001 [cz] (článok nie je k dispozícií)